Řečtina je indoevropský jazyk používaný především v Řecku, na Kypru a v částech Turecka. Novořečtina čili současná řečtina se přímo vyvinula ze starořečtiny. Řečtina tvoří samostatnou vývojovou větev indoevropské jazykové rodiny a vedle aramejštiny a čínštiny je jazykem s nejdelší zachovanou literární tradicí.

Novořečtina se píše řeckou abecedou a vychází z byzantské řečtiny, jež navazuje na helenistickou koiné, a tím i na starořečtinu.

V dobách turecké nadvlády se spontánně vyvinula lidová varianta jazyka, démotiké (novořecky dimotiki), kterou na přelomu 18. a 19. století doplnila puristická a archaizující kathareusa (novořecky katharevusa). Obě tyto varianty byly po vzniku moderního řeckého národa prosazovány jako kandidáti spisovného jazyka, čímž vznikla diglosie. Spor mezi zastánci obou možností se nazývá jazyková otázka (novořecky glossiko zítima). Ta byla v podstatě rozhodnuta až r. 1976, kdy byla uzákoněna jako spisovný jazyk novořecká koiné, tedy spisovná novořečtina, založená především na démotiké, obsahující však i prvky kathareusy.

Do slovní zásoby novořečtiny pronikla řada slov z turečtiny, italštiny, angličtiny a dalších jazyků, nicméně většina slov zůstává původních řeckých.

Místo otazníku se v řeckém textu užívá středník, českému středníku odpovídá v řečtině povýšená tečka, která se ale téměř neužívá.

Překlad z řečtiny do češtiny či překlad z češtiny do řečtiny pro Vás vyhotovíme dříve, než řeknete „oliva“. Stačí jen vyplnit náš kontaktní formulář, případně nám můžete zavolat nebo napsat e-mail.